Sluha dvou pánů

Už strašně dlouho se chci zapojit do projektu My čteme. Vážně, vím o něm snad o samého počátku, ale to pořád byla nějaká výmluva – teď není čas, tohle už jsem četla, tohle nemám doma, na tohle se necítím… Nebo jsem prostě zapomínala. No a teď, když toho mám tolik, že nevím, kde mi hlava stojí, jsem se konečně zapojila, protože jednou to začít muselo. A jsem fakt ráda. Jak se mi zářijová komedie (kterou jsem přečetla v říjnu) líbila?

Projekt My čteme pořádá Kristýna z blogu TheBookTalk. Jeho cílem je sdružit vytížené čtenáře, kteří pro samé čtení nemají čas na klasiku. Ale ta by se neměla opomíjet. Na každý měsíc se tedy vybere jedna klasická knížka, která může, ale také nemusí být zahrnuta v maturitních seznamech. My třeba ve škole Sluhu dvou pánů nemáme a sehnat ho mi dalo dost práce. 

Samotný proces vyhledávání knihy trval o dost déle než čtení jako takové. Nejprve jsem zašla do městské knihovny, kde jsem zjistila, že jsou oba výtisky Sluhy dvou pánů vypůjčené a k mání je jen soubor všech komedií Carla Goldoniho. Do toho se mi nechtělo, protože bych určitě měla špatný pocit, pokud bych nepřečetla všechno. Tak jsem se optala ve školní knihovně a bylo mi sděleno, že vzhledem k tomu, že toto drama nemáme na seznamu maturitní četby, nevlastní knihovna žádný výtisk. Takže jsem musela poprosit mamku, aby mi knížku vypůjčila ona na Kladně. Jenže než se tam ve shonu všedních dnů dostala, odjela jsem do Německa a pak jsem se musela trochu aklimatizovat ve škole… Až jsem si v úterý večer řekla, že takhle to dál nejde, že když už ke mně ta kniha našla cestu, že ji prostě přečtu a stanu se plnohodnotným účastníkem projektu. A basta! 

Komedie Carla Goldoniho je rozdělená do tří jednání. Velkou roli zde hraje láska, převleky, náhody a vykutálenost, jak už tomu tak v komediích bývá. Začíná tím, že zásnuby Clarice a Silvia přeruší nenadálý příjezd jejího všemi za zesnulého považovaného snoubence Federiga Rasponiho. V jeho převleku však vystupuje jeho sestra Beatrice, která prchá z rodného Turina a chce od bohatého Pantalona de Bisognosiho získat nějaké peníze patřící bratrovi, aby mohla vykoupit svobodu pro svého milence Florinda Aretusiho, který Federiga zabil v šarvátce. Florindo se ale nečekaně objevuje v Benátkách také a shodou náhod se jak u něj, tak u Beatrice, nechá zaměstnat sluha Truffaldino – s vidinou toho, že pokud má dva pány, dostane dvakrát větší plat a dvakrát víc jídla k obědu. A jak se mu daří a nedaří to zvládat, o tom (nejen) je tato hra. 

Jelikož jsem v létě četla několik Shakespearových komedií, měla jsem s čím porovnávat. Nevím, jestli se to smí a sluší, ale člověk to tak nevědomky prostě dělá. Z čistě laického pohledu musím přiznat, že tam rozdíl je –  a to nejen proto, že zatímco Shakespeare spadá do dob renesance, Goldoni je ryze klasicistním dramatikem. Shakespearovy komedie umí být značně tragikomické a nahořklé, naproti tomu Sluha dvou pánů pobaví, potěší a možná přivede k zamyšlení, ale ne nijak hlubokému nebo zádumčivému. 

Vlastně jsou některé části ze Sluhy dvou pánů určené primárně k pobavení a nemají valnou hodnotu. Scény, kdy Truffaldino obřadně jí, motá se z místnosti do místnosti, někdo se za někým honí… to všechno je prvoplánově určeno k pobavení publika, protože kdo by se nezasmál, když ze sebe někdo dělá blázna. Mně by takové scény na jevišti nechyběly, ale chápu, že asi právě ony dělají komedii komedií. 

K tomuto dramatu toho už není moc co dodat. Strávila jsem s ním příjemný večer a v rámci publikace, kterou mi mamka nakonec sehnala, jsem se dozvěděla i něco o autorovi. Věděli jste, že Carlo Goldoni uměl číst a psát už ve čtyřech letech a že svou první hru napsal jako devítileté dítě? Sluha dvou pánů je možná jediná významnější hra tohoto dramatika, ale to nevadí, stojí za to. 

Nezbývá než pogratulovat si, že jsem se ke knížce dostala (a k napsání tohoto článku). Poděkovat Kristýně, že tento projekt pořádá. Doufat, že má další účast bude pravidelná. Těšit se na další klasiku. 

Co vy a komedie? Četli jste nějaké? A víte o projektu My čteme?

Carlo Goldoni – Il servitore di due padroni, uvedeno roku 1745 (commedia dell\’arte)

Přeložila Eva Bezděková, vydalo Národní divadlo roku 1994, 140 stran.