Bludička

Ranní Karlovo náměstí… Prý tu najdete úplně všechno. (A myslím to samozřejmě jen v tom poetickém slova smyslu, pro drogy jsem tam nebyla.)

Už dlouho zářím životem
Však chvíli jen tak silně
Muži se kvůli mě vzdávají žen
A zabloudí… Neomylně

Jsem jako siréna, zazpívám
Jim správnou melodii
A poutník, který bloudí sám,
Se se mnou slastí svíjí.

Jsem jako bludička, přivedu
Je na vrchol, vyhnem se všednu
Políbím je rty od medu
A pak je stáhnu… Ke dnu.

Ne každý, kdo bloudí, ztratí se
Hned, dřív nebo později nejspíš
Lákám tě, necudně záříce
Však nesahej, jinak se spálíš.

Musím se přiznat – poslední dobou mi psaní hodně moc chybí. Strašně ráda bych psala o svém životě, o pocitech, které se mi dějí, o probdělých nocích a věcech, které jsem si myslela, že nikdy nezažiju, nevyzkouším. O lidech, které potkávám, kteří mě inspirují. O tom, jak jsem se během jednoho týdne naučila nazpaměť několik básní o lásce a jak jsem udělala zkoušku z počítačových sítí. O rozporuplných pocitech ohledně koronaviru a rodiny. O padesáti odstínech modré. O tom, jak jsem si nechala poplést hlavu, šla na rande na Olšanské hřbitovy, pozorovala veverky a nechala si zpívat Variaci na renesanční téma, až se mi podlamovala kolena.

Strašně ráda bych psala o důležitých filosofických otázkách, které se mi najednou objevují na každém životním kroku. Ráda bych zase hodně četla a povídala si o knížkách. Znovu-objevuji poezii, čtu Hraběte, Tomana, Zahradníčka, Sovu… Poslouchám AnnenMayKantereit. A tak dál. Moc ráda bych se scházela s lidmi, povídala si. Vlastně… dělám to. Jen potkávám pořád nové lidi a nějak zanedbávám ty „staré“, a popravdě mě to mrzí. I když zároveň nevím, přece se nebudu bránit světu, když mě dobývá… ?

Prosím, pokud ještě někdo čtete tyto řádky, napište mi, jak se máte? Jak zvládáte podzim, školu, stres, co právě rádi čtete a posloucháte a jakou otázku si v poslední době pokládáte pořád dokola (a pořád neznáte odpověď?). Chybíte mi!

11 komentářů: „Bludička“

  1. Vlasti, čtu tyhle i všechny další řádky, i když nepravidelně a se zpožděním. Provedla jsem nedávno se svou existencí změny, z nichž stěhování do jiného města nebyla ta největší, a tak si zvykám na spoustu novot, na rychlejší tempo, na možnosti, na spoustu báječných věcí. Na prožívání covidu už mi nějak nezbývá mentální kapacita – dodržuju, co se chce a někdy i víc, ale na čísla moc nekoukám a snažím se nad tím nepřemýšlet.
    Přečetla jsem první dvě Duny a teď se s nadšením prokousávám novým Cormoranem Strikem, poslouchám Patty Gurdy, Faun a Gaelic Storm… a kladu si otázku, kdy se mi zase povede trochu vrátit ke psaní. Čas by se po kouscích snad i vyškrabal, ale hlava má jiné věci na práci než ráchat hrdiny v malérech…

    Líbí se 1 osoba

    1. Předně děkuji za komentář a gratuluji ke zvládnutí přestěhování. Zdá se to jednoduchá, běžná věc, ale pravdou je, že takové přesazování není úplně snadné… Držím palce, ať se máš na novém místě co nejlépe!
      Jinak, hudbu posloucháme dost podobnou koukám. Já poslední dobou ujíždím třeba na písničce Tanz mit mir od Faun. 🙂

      To se mi líbí

  2. Jsme tady a čteme, kdykoli se objeví nezaheslovaný článek 🙂 Mám pocit, že skrz ty dřívější zaheslované příspěvky jsem minula opravdu hodně změn, které se v tvém životě odehrály, a teď trochu plavu. Ale i tak mě moc mile oslovila ta poezie; nikdy není pozdě vracet se k českým básníkům, obzvlášť k takovým formátům jako Zahradníček.
    A co se zvládání stresu a podzimu týče, opravdu to není žádná sláva. Myslím, že můj článek z minulého pondělka o tom vypovídá víc než dost.

    Líbí se 1 osoba

    1. Moc děkuji za čtenářskou příznivost, vážím si toho! 🙂 Vlastně jsi neminula tolik, spíš je možná dobře, žes byla ušetřena hodně divných výlevů a jakéhosi experimentování s emocemi. 🙂
      Musím se zase někdy podívat, co kdo píšete a jak se máte. Úplně se stydím, že vás tak zanedbávám a že se ochuzuji o všechny ty úvahy a tipy a podobně. 🙂

      To se mi líbí

  3. Já jsem v tomto divná, ale podzim jsem vždycky měla moc ráda. Jako děcko jsem se těšívala do školy, později na začátek školního semestru. Pořád bývá dost pěkně, aby se dalo vyrážet na výlety, a obzvlášť letos byl podzim krásně slunečný a bez deště. Teď už je sice chladno a pršavo, ale zato se můžeme začít těšit na Vánoce.

    Měla jsi za sebou letos hodně změn, a tak je asi normální, že si to všechno teprve sedá, nálada kolísá. Navíc věřím, že skrze práci a školu je to náročné i časově, nezbývá čas na sebe samotnou. Držím palce, ať je dobře a užijete si s rodinou krásný advent.

    Líbí se 1 osoba

    1. Náhodou je to krásný, být nějakým způsobem divný. Zvlášť když je to takhle pěkné a když máš radost z něčeho, co spoustě lidem spíš náladu kazí. Díky moc za komentář a přání, tobě taky krásný advent! 🙂

      To se mi líbí

  4. Letos jsem si podzim užívala maximálně. Každou minutu sluníčka, každý barevný list na zemi (a hodně jsem jich letos vylisovala), šumění lesa, křupání větivček na zemi….neskutenčě jsem si uživala každý den ztělesňující podzim ,že když jsem v pak v obchoďáku uviděla první vánoční stromek dva týdny před adventem, vnímala jsem to jako velkou nepatřičnost, která prostě letos přišla mco brzo. Na druhou stranu, tentot čtvrt rok je to u mě nahoru a dolů. Snaha vybalancovat to všechno, najít rovnováhu, nestresovat se ze školy, ale zároveň motivovaně plnit úkoly….a ono škola se ukázala jako největší stresor, který je těžké teď kompenzovat. Ne, že bych studovala něco, co mě vyloženě nebaví, ale ta forma, jak je k tomu přistupováno, strašně mě to odrazuje.
    Díky tomu jsem se snažila uétct zpět ke kreslení (ač to tak nevypadá, docela se mi to daří), začala vymýšlet vánoční dárky a s nadšením se pustila do jejich vyrábění, začala se „pravidelně“ věnovat blogu a hlavně jsem se zaměřila víc na procházky, cvičení a různé další druhy pohybu. To mi pomohlo neskutečně. Vrátila jsem se k některým sériím, co jsem četla jako malá a ve vlaku se postupně prokousávám jednou knížkou za druhou. Ale ráda bych se zase vrátila k nečemu z klasiky. Mám čím dál tím větší chuť objevit něco nového, co už dokázalo ocenit několik generací přede mnou.

    Líbí se 1 osoba

    1. Ty jsi tak strašně inspirativní člověk! Poslední dobou bohužel vůbec nestíhám číst tvůj blog, ale aspoň se dívám na příspěvky na instagramu, a vždycky neskutečně obdivuji tvou kreativitu. Působí to na mě hodně uklidňujícím dojmem, jakože aspoň někdo má v životě prostor na nějakou kreativní seberealizaci. 🙂
      Jo, škola je docela stresor, i když si člověk říká, že na známkách nezáleží a že všechno nějak dopadne, ona vidina psaní bakalářky prostě stresující je. 😀 Držím palce, ať už tě stresuje cokoliv, abys to občas dokázala hodit za hlavu a užívat si přítomný okamžik! 🙂

      To se mi líbí

  5. Stres poslední dobou moc nezvládám. Nějak se to sype – spousta věcí do školy, bakalářka, práce, kde budu od ledna asi chvíli sama, než najdu nového kolegu / novou kolegyni. A zároveň mi mou pečlivě pěstovanou vánoční náladu kazí covidový strašák. A tak jsem prostě poslední dobou hrozně unavená… Ale zároveň prožívám hezké období, letošek je dobrý rok. Snažím se znovu probudit kreativitu a chci se příští rok naučit kreslit. Podzim utekl, ani nevím jak. A už jsou zase skoro Vánoce. Chystám dárky pro ostatní, plánuju si bullet journal na příští rok a snažím se spát a zároveň žít a nezanedbávat milé.

    Kdyby ses někdy chtěla vypsat nárazově, nabízím jako možnost obnovu dopisování. Kdyžtak víš, kde mě najdeš 🙂

    Líbí se 1 osoba

    1. Děkuji ti za nabídku obnovení dopisování, ani nevíš, jak bych ráda! Tak třeba se někdy odhodlám a napíšu ti! 🙂
      Sype se toho na tebe opravdu hodně nejspíš – třeba s tou bakalářkou jsme na tom asi dost podobně. 😀 Taky přemýšlím o bullet journalu a o tom, že se konečně s dvouletým zpožděním naučím kaligrafii… No, uvidíme, jak to dopadne. Držím palce a měj se tak dobře, jak jen to půjde! 🙂

      To se mi líbí

  6. O podzimu už asi nenapíšu. 🙂 Čtu blogy nárazově, ale ráda, takže je fajn, když si můžu od tebe občas něco přečíst. V život jsou různá období a někdy prostě na psaní není čas nebo nadšení. Mám se takto: těším se na jaro, protože venčit dvě holky (4 a 7) a nechodící batole je dost na hlavu. Pořád poslouchám podcasty (Opravdové zločiny, Algor mortis, Příběh, který se opravdu stal…) a taky audioknihu HP 7 z youtube. Přitom vyrábím věci pro panenky. Blíží se první přezkoušení a jsem z toho trochu nervózní, protože musím sepsat hodnocení.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s