Kdy přijde ta bouřka? aneb Svět je velký, my jsme malí

Sedím si tak ve Wurzenu (nedaleko Lipska) a volám s mamkou. „Hlásili, že se přiženou velké bouřky!“ varovala mě. Je to přece relevantní informace pro každého Čecha, ať už se právě nachází na Moravě, u Prahy nebo sto kilometrů za hranicemi. Jak jistě víte (koneckonců tento příklad je starý jen pár dní), až do Wurzenu, dokonce ani do Prahy bouřka a nečas nedorazily. A i když jsem viděla videa a nestačila se divit té prudké změně počasí a takřka apokalyptickým poryvům větru, nedokázalo se mě to dotknout.

„Ve zprávách zase straší s dalším covidem (myšleno s mutací delta), já si beztak myslím, že je to chřipka a strašně mě štvalo, že jsem nemohla jet za sestrou ke Kolínu,“ posteskla si mezi dveřmi paní Röypke odnaproti. Co na to říct? Vždyť já tomu vlastně rozumím. Pokud jí neumřel někdo blízký, pokud neviděla někoho v nemocnici, pokud sama měla štěstí a v obchodě, což je jediné místo, kam pravidelně chodí, se nenakazila, pak je to pro ni prostě vzdálené. Už vůbec nemluvím o tom, že je velmi těžké představit si katastrofální situaci v jižní Americe nebo třeba v Indii, vždyť je to tak daleko a tak odlišné prostředí, a nemůžeme na sobě nést tíhu celého světa, to bychom se zbláznili na druhou. Takže já vlastně té frustraci z toho, že nemohla jet o Bundesland dál za sestrou, rozumím. Sama mám problém představit si podmínky života v Indii, Africe, Asii nebo na Blízkém východě. Ono i život v Německu je v lecčems dost odlišný od toho v Česku, a to je to přitom skoro tatáž kultura, totéž klima a velmi podobné myšlení lidí. Jak potom té dobromyslné sousedce vysvětlit, že politici si tu pandemii nevymýšlí, že v nemocnicích opravdu umírají lidé nebo si nesou závažné následky, že se taky cítím občas sama a ztraceně za těmi čtyřmi stěnami, ale že lepší řešení, jak zabránit tomu exponenciálnímu umírání, prostě není?

Ono to hodně souvisí také třeba s globálním oteplováním, znečišťováním životního prostředí, udržitelným životním stylem. Proč by si někdo dobrovolně odříkal živočišné produkty (pokud jako důvod uvádí negativní dopad na životní prostředí), proč by někdo seděl doma, když může letět k moři, proč by někdo jezdil autobusem, když může mít vlastní auto a být svým pánem, proč bych si nemohla koupit deset triček v Primarku a zajít si na nějaký meal to go do Mekáče? Vždyť o nic nejde, jako jedinec stejně nic nezměním, nenesu za tu špatnou situaci odpovědnost, no ne? Tak proč se snažit, proč se omezovat? (Jen podotýkám, že takto nepřemýšlím, ale snažím se pochopit tu druhou stranu… A taky si někdy říkám, jestli vlastně není jednodušší takhle žít, prostě se vymanit z toho pocitu, že mám nějaký negativní dopad, že nesu nějakou zodpovědnost, a dýchat volněji. ?)

Letadlem jsem v životě letěla jen několikrát – do Bulharska, na Maltu a do Amsterdamu (takže 6x). Plus myslím, že jednou vyhlídkovým let nad městem, jestli se to počítá. Nebudu lhát – klidně bych letěla zas, ale chtěla bych mít pro to dobrý důvod.

Jo, globalizace, řešení globálních problémů, ale také informování o kauzách v USA nebo kdekoliv jinde po světě, je zvláštní věc. A přitom tady ve Wurzenu nemají ani potuchy, že kousek za hranicemi je město Děčín nebo Ústí nad Labem. A v Ústí zase nikdo nezná vesnici Hrdlív a problém s chodníkem a kanalizací, který lidi odsud trápí už několik let. Chápete, co se snažím říct?

K těmhle úvahám a tak trochu řečnickým otázkám (počkat, položila jsem nějaké?) mě přivedla nejen situace s počasím, rozhovor se sousedkou o pandemii a pročítání zpráv, ale také kniha Šikmý kostel 2, která se zabývá světovými dějinami, národnostními otázkami a problémy lidstva na regionální úrovni a je to opravdu skvěle sepsané. (A taky dost smutně.)

Nicméně, můžete mi do komentářů napsat, jak se máte, a jestli jste se třeba někdy zamýšleli nad tím, proč vlastně cestujete? Já nad tím dost přemýšlím poslední dobou, a popravdě zjišťuji, že mě vlastně moc nezajímá vidět na vlastní oči něco, co můžu vidět z mnoha úhlů i na fotkách. Že mnohem víc mi při cestování jde o vytváření vzpomínek – ale pak je otázka, jak daleko je potřeba za takovými vzpomínkami cestovat, jestli vůbec musím opustit třeba svou zahradu nebo své město, a jestli tohle spotřební cestování, bucket-listy a podobně vlastně není tak trochu postavené na hlavu.

Mějte se krásně a užívejte si léto! ❤ (A běžte se očkovat, pokud vám v tom nebrání třeba zdravotní stav. Nic se vám nestane, maximálně snížíte riziko onemocnění a zlepšíte si doma internet. 😛 )

8 komentářů: „Kdy přijde ta bouřka? aneb Svět je velký, my jsme malí“

  1. Svět je plný náhod, zrovna jsem měla chuť si počíst něco smysluplné a Vlasta vydala článek (jupí!) 😀 Ne, fakt si tvoje myšlenkové pochody užívám, protože mi to vždycky přinese (minmálně) pár námětů k zamyšlení.
    Proč cestuju? kdyby ses mě zeptala tak před týdnem, napsala bych protože musím, během června jsem totiž za dva týdny najezdila tolik kilometrů, že se to i bojím počítat. Ale bylo nutné, abych byla na mnoha různých místech za krátkou dobu a ani nebyl pořádně čas se zastavit a prohlédnout si ta místa. Nejhorší bylo, že zezačátku jsem se snažila využít i tu hodinku, co jsem většinou měla na průzkum (hrozně ráda objevuji nové uličky, malé drobnosti jako třeba nálepky na hlavních uzavěrech vody nebo pěkné malby na fasádách, nebo netradiční složení ptactva dané lokality…), ale pak už prostě nebyla energie a jen jsem si kolikrát sedla někde, kde to připomínalo aspoň trochu přírodu a zírala do blba.
    A teď mám za sebou týden, který byl nabitý, ale úplně jinými činnostmi a hlavně na jednom místě. A vzhledem k tomu, že to bylo něco, po čemž jsem celé ty dva )vlastně skoro tři) týdny toužila, byla jsem šťastná jak blecha, ale úplně ze všeho.
    Teď už ale začínám přemýšlet, že vlastně jsou ty prázdniny a chci zase uspokojit své objevitelské já. Když bych tedy měla popsat, co mě na cestování nejvíc baví, proč to má pro mě smysl, určitě je nutné zmínit změnu prostředí (ať už to znamená vedlejší vesnice, kterou jsem nikdy nenavštívila nebo velkoměsto na druhé straně planety) a pak buď překročení vlastní komfortní zóny (když cestuju sama nebo mám být hlavním organizátorem výpravy) anebo ta možnost strávit s lidmi, co mám ráda (nebo je chci lépe poznat) kvalitní čas. A nepotřebuju se honit za instaobrázky…..chci se dozvědět něco nového, navštívit muzeum či zámek, abych si rozšířila obzory (a utužila se v otm, že stále vím, že nic nevím) a hlavně strávila kvalitní čas se svými blízkými. Protože sdílený zážitek je vždycky to nejlepší z celého výletu 😉
    P:S. A děkuji za připomenutí na registraci – zatím jsem se k tomu nedostala a konečně taky na to přišla řada.

    To se mi líbí

  2. Myslím, že hlavním hnacím motorem cestování je vidět a zažít něco jiného. Zvrátit na chvíli tu rutinu, ve které všichni víc nebo míň vězíme, a to se prostě nejlíp dělá někde daleko. Osobně mi k tomu stačí docela málo, konec konců ještě nikdy jsem nevylezla za hranice Evropy a exotika mě moc netáhne. Daleko radši jedu někam, kde jsem obeznámená s kulturním a historickým kontextem, ideálně umím tamní jazyk (aspoň trošku) a to, co tam uvidím, mi tím pádem bude dávat smysl; případně mám s sebou někoho, kdo tohle zastane a pak mi to přetlumočí. Je v tom ale nepochybně trocha alibismu. Když přece já jednou za rok pojedu tamhle, tak už to nikoho nevytrhne… a když si tohle řekne pár set milionů lidí, tak jsme právě tam, kde jsme.

    To se mi líbí

  3. Když už cestujeme, tak je to posledních devět let jenom po České republice. Vlastně kecám, jednou to bylo Slovensko, ale to je asi to samé 😀. Při cestování mi jde hlavně o zážitek a o to, abychom byli všichni spolu. Abychom si dovolovali co nejvíc, když už je to ta dovolená, a dopřávali si bez výčitek 😊.

    Líbí se 1 osoba

  4. Cestování je pro mě nekonečnou studnicí inspirace, poznávání a štěstí. Pro mě je třeba důležité, abych mohla poznávat svět i ostatními smysly než jen očima z cizích fotek. A myslím, že mě to i učí vnímat ho jako pestré, různorodé, barevné místo k žití, kde nic není černobílé a co je dobré pro mě, nemusí být dobré pro ostatní… Učí mě to vykouknout z bubliny, kam bych se jinak nejraději schovala a libovala si ve svojí pravdě. Takže pro mě platí, že čím dále jedu a čím větší je kulturní střet, tím více si z cestování odnesu. Čímž neříkám, že poznávat se nedá i u nás, jen to holt není tak intenzivní. Odpočinout si od práce ale můžu jet stejně dobře i po Česku, akorát pak tomu neříkám cíleně „cestování“.

    Mimochodem, jak je to prosím teď v Německu s omezením na regionální úrovni? Nelze přejíždět mezi jednotlivými regiony? Dnes jsem pročítala podmínky pro cesty do Německa a o ničem podobném ani zmínka… Tak jsem možná jen špatně hledala? Děkuji. 🙂

    To se mi líbí

  5. Jé, já jsem chvíli mimo a najednou máš zase novou stránku! Tvoje myšlenkové pochody chápu, taky se někdy zamýšlím nad tím, jak je možné, že někdo věří lžím o očkování, volil Zemana nebo se vůbec nezajímá o životní prostředí. Odpověď nemám, u tebe oceňuji, že lidi neodsuzuješ, ale chceš je pochopit, to je vzácné!
    Co se týče létání letadlem, za život jsem mockrat neletěla, nejvíc to bylo když je bydleli v Anglii. A pokud by to šlo, do Skotska nebo Irska bych letěla hned. Já mám problém že při dlouhých cestách autem se mi dělá špatně, ale v letadle je to v pohodě.

    To se mi líbí

  6. Já si občas také tak přemýšlím, ale celkově i nad otázkou existence, mé a mého okolí a nad tím co bude támhle za 50 let, či za měsíc… Já cestování miluji a chci víc a víc… Když jsem byla sociální pracovnice tak jsem ráda poslouchala starší osoby, které mi povídali o tom jaké mají vzpomínky a kde všude byli a teď kvůli nemocem a problémům s klouby již nemůžou. Pro mě jsou ty vzpomínky jednou z největších podstat. Navíc ráda porovnávám kultury, architekturu a navíc miluji třeba jezera ke koupání a moře, což u nás není. 🙂 I Alpy v Německu se mi líbí víc než naše hory a tak 🙂 A pak mám ráda i lidi, seznamování a objevování nových jazyků.

    http://somethingbykatep.blogspot.com/

    To se mi líbí

  7. I tobě krásné léto. 🙂 Souhlasím s tebou, že někdy jsou zprávy zbytečně nafouklé a do nekonečna opakované… a s očkováním souhlasím také. Myslím, že pokud je člověk zdravý a má možnost nechat se naočkovat, měl by do toho jít. Já sama jsem byla dneska a jsem za ráda, že se na mě konečně dostalo. (a to mám strach z jehel a injekcí) :DD

    Líbí se 1 osoba

  8. Já cestuji protože chci poznat nová místa a prožít si to na vlastní kůži, ne to jen vidět na fotkách, miluji cestování, poznávání lidí, kultur a prožívat to/vidět to sama posle sebe, vytvářet si vlastní “názory” atd., nechci jen sedět na zadku a koukat na fotky, to bych se unudila k smrti.
    Užij si léto 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s