Dějepisné čtení III.

Po dvou letech se vracím ke své „sérii“ článků o non-fiction knížkách týkajících se historie. Asi není překvapením, že takových knih jsem četla a pořád čtu relativně hodně. Občas si říkám, jestli jsem vážně neměla jít studovat dějepis, ale kdo ví, není všem dnům konec. Dneska vám představím osm různých knížek, které by vás mohly zaujmout.

Hovory s T.G.Masarykem – Karel Čapek

Začnu něčím opravdu krásným. Hovory s Tomášem G. Masarykem, které s ním vedl Karel Čapek, jsou mimořádné právě tím, že tu můžeme číst rozhovor dvou osobností, které český národ hodně formovaly (no, možná si to idealizuju, ale chápete). Byli to demokraté, byli to filosofové, možná trochu snílci. Díky těmto rozhovorům se vám přiblíží Masaryk nejen jako politik, prezident nebo filosof, ale také jako skromný člověk z vesnice, který objel svět, stál si za svou pravdou a bránil humanismus a demokracii.

Masaryk nebyl bezchybným člověkem, ale zajímavou osobností ano. Někým, ke komu můžeme s odstupem času právem vzhlížet, protože dokázal něco neuvěřitelného. Vždycky mě bavilo si o něm číst, chodit do muzeí a koukat na filmy a seriály, kde hrál nějakou roli. Kdysi jsme s přítelem byli v kině na dokumentu „Hovory s TGM“, kde Karla Čapka hraje Budař, a bylo to neuvěřitelně skvělé. První republiku jsem zpracovávala v seminární práci, fascinuje mě i přes mnoho svých much, a jen se dozvídat o té politice, myšlenkách a idejích, které před sto lety trápily českou inteligenci, to mě prostě baví. Masaryk žil v zajímavé, přelomové době a sám ohýbal dějiny. A dokonce žil v Lipsku, to jsem nevěděla! Jak říkám, Hovory s TGM stojí za pozornost, ať už v knižní, audio nebo filmové verzi. Není to úplně beletrie, protože ač Masaryk vypráví příběh svého života, hodně do toho plete politiku, náboženství a filozofii a tak, ale prostě jsem ráda za každou informaci, kterou o něm můžu zhltnout. Plus Čapek je prostě Čapek. 

Rok 1968 v Československu – František Emmert

Kdybyste si někdy chtěli podrobně a přehledně ujasnit, co se tady vlastně v roce 1968 dělo, co to bylo Pražské jaro, zvací dopis, operace Dunaj nebo jste si třeba chtěli poslechnout Dubčekovy projevy – tady můžete. Je to vlastně krátká, ale velmi obsáhlá publikace. Je tu plno medailonků, citací, shrnutí i podrobných vysvětlení, odkazů na další literaturu, dokumentů v příloze a také nahrávky z rozhlasových vysílání na přiloženém CD. Trochu mi tam vadila nepříliš důsledná korektura a také několik faktických chyb, ale ty asi běžný čtenář nezpozoruje.( Já tehdy četla kvůli dějepisné olympiádě o letech 1965-1975 od A do Z všechno, takže jsem si jich všimla.)

Zapomeňte, že jste byli lidmi – Miloslav Moulis, Roman Cílek

Oficiální anotace: Téma, vymezené názvem a podtitulem, se zvolna vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově. Proto oba zkušení autoři literatury faktu, kteří se těmito otázkami již po desetiletí cílevědomě zabývají a mají k nim i osobní vztah (M. Moulis byl skoro po celou válku vězněn v koncentračních táborech, otec R. Cílka byl nacisty popraven), se rozhodli zpracovat dílo, jež by přehlednou a čtivou formou posloužilo jako plastický obraz toho, co nacistické koncentrační tábory v dané etapě nejen německých, ale téměř celoevropských dějin představovaly. Je pravdou, že téma holocaustu je dneska ne zapomenuté, ale spíš tak divně medializované, popularizované. Však kdy naposled jste četli nějakou beletrii, která z toho nečerpala… Jenže do jisté míry ta přemíra fiktivních příběhů nechává skutečnost ztrácet na vážnosti a děsivosti. I proto je občas dobré přečíst si holá fakta, vidět fotky…

Velice silné čtení. A překvapivě vůbec ne kýčovité. O holocaustu už jsem toho přečetla fůru, ale tahle kniha byla dost odlišná. Vlastně totiž nebyla jen o holocaustu. Protože ač si to možná neuvědomujeme, v koncentračních táborech zemřelo také strašně moc politických vězňů. Na ty autoři publikace vzpomínají. Připomínají také osudy pohlavárů, kteří byli vypátráni v šedesátých letech a s nimiž se dodatečně konaly soudní procesy. Publikace obsahuje také asi padesát stran fotografií, které jsou opravdu strašné, ale chápu, že musely být pořízeny. Jen se bojím, že nic z toho, co kdo vypoví, napíše, vyfotí a zažije, nezabrání tomu, aby se zapomnělo a aby se podobná zvěrstva jednou někde opakovala…

Z Bureše Babišem – Tomáš Lemešani

Možná jste slyšeli o slavnější knize Boss Babiš od Kmenty. Tato publikace byla vydána samonákladem, ale je hodně nabitá informacemi, až se vám chce místy plakat, koho to máme v čele vlády. Je tedy už trochu starší, z roku 2017, kdy se ještě nevědělo, jestli Babiš bude premiér nebo ne, každopádně už tehdy bylo jasné, že je ve střetu zájmů, že čerpal neoprávněné dotace, že to není moc dobrý člověk a že dát mu do rukou republiku je smutné a nebezpečné. Nojo, i po čase to má dost co nabídnout, protože na dosud neuzavřenou kauzu Čapí hnízdo by se nemělo zapomínat.

Update: Tak jsem zjistila, že kniha už se dočkala druhého, aktualizovaného vydání. To je plus.

Jeden německý život – Brunhilde Pomsel, Thore D. Hansen

Silná kniha. Výpověď Brunhildy Pomselové, poslední sekretářky Josepha Goebbelse, byla čtivá, to nejdůležitější, díky čemuž hodnotím knihu čtyřmi hvězdičkami, je ale až doslov Theora Hansena, který hovoří o nebezpečí narůstajícího populismu v současnosti, čemuž nezainteresovaní mladí přihlížejí a vezou se na vlnách, aniž by se snažili domyslet si možné důsledky. Aneb jak prý někdo prohlásil, všichni v sobě máme kousek Brunhilde Pomselové. Přikládám ještě anotaci, která vás na knihu navnadí spolehlivěji než má slova: Brunhilde Pomsel sama sebe vždy označovala za nedůležitou postavu s nulovým zájmem o politiku, přesto se ze všech doposud žijících lidí dostala nejblíže k jednomu z nejhorších zločinců v dějinách. Nyní 105letá Pomsel pracovala jako sekretářka, stenografka a písařka pro ministra nacistické propagandy Josepha Goebbelse. V jejím životě se odrážejí zásadní historické rozkoly dvacátého století a následné osudy Němců. V současnosti se velká část lidí domnívá, že hrozby války a fašismu jsou dávno zažehnány. Brunhilde Pomsel dává jasně najevo, že tomu tak rozhodně není. Jeden německý život nutí diváky položit si otázku, co by dělali na jejím místě a zdali by obětovali své veškeré morální zásady pro vidinu kariérního postupu. Její mimořádný životopis a ojedinělý návrat do minulosti vede k zneklidňujícím a věčným otázkám: Posunuli jsme se někam, anebo nemáme v otázce naší morálky a lidskosti stále jasno a především: Jak se k tomu stavím já sám?

16. století – Vlastimil Vondruška

Teď tu máme zase něco trochu oddechového. Život ve staletích je dobrá „série“ – ač jsem časem tak nějak ztratila zájem o autorovu fikci, Život ve staletích je pro mě stále velmi dobrým zdrojem informací a zajímavostí. Dějiny jsou tu brány úplně jinak – dozvíte se toho spoustu o módě, stravování, zvyklostech, politice, vědě, ale třeba i o rodinném životě včetně témat, o kterých se tak explicitně většinou nehovoří. Plus je tu hodně ilustračních fotek, kniha je na křídovém papíře a přitom je tenoučká.

Milostné skandály v domě Habsburků – Hanne Egghardt

Být členem habsburského rodu znamenalo požívat úcty a vážnosti, získat nejlepší výchovu i vzdělání. Zatímco synové byli často předurčeni ke kariéře ve vojsku, dcery byly provdávány podle politického kalkulu. Mnoho členů císařského domu se sklonilo před diktátem panovnického trůnu, sloužilo v dalekých posádkách habsburské říše, bralo si nemilované partnery a naplňovalo chtě nechtě své reprezentační povinnosti.

Existovala však celá řada Výsostí, které se vzepřely konzervativním zákonům, chtěly žít podle vlastních představ a daly přednost srdci před konvencemi. Tak tomu bylo s amitié amoureuse mezi arcivévodkyní Marií Kristinou a její švagrovou Isabellou Parmskou, stejně jako v případě lásky císařské dcery Marie Luisy, provdané za Napoleona, k jejímu průvodci na cestách hraběti Neippergovi a rovněž u arcivévodů, kteří se z lásky oženili se stavovsky nevhodnými ženami, čímž přišli o své tituly a nároky a stali se obyčejnými občany.

Autorka líčí šest milostných příběhů, které se dotkly nejen rodu Habsburků, ale i veřejnosti. V knize se dozvíme o vztahu arcivévodkyně Marie Kristiny a Isabelly Parmské, o Napoleonově ženě Marii Luise a hraběti Neippergovi, o arcivévodovi Janovi a Anně Plochlové, o arcivévodovi Jindřichovi a pěvkyni Leopoldině Hofmannové, o Janu Orthovi a tanečnici Milli Stubelové a o arcivévodovi Leopoldovi Ferdinandovi a jeho ženách.

Kniha pro mě byla opravdu zajímavým poznatkem. Ve škole jsem mezi jmény v řadě Habsburků pořád slýchala Marie Terezie nebo František Josef, ale pravdou je, že osudy, o nichž je sepsána právě tato kniha, mi mnohdy připadají zajímavější a rozhodně složitější než ty veřejně známé.

Adolf Hitler – Zrození diktátora – Luciano Garibaldi, Simonetta Garibaldi

Nejspíš vás nepřekvapí, o čem tahle kniha je. O Hitlerově dětství, dospívání, ambicích, životě, příchodu k moci a jejímu naprostému zneužití. O tom, jak se rodily myšlenky, které zvrátily běh dvacátého století. Je to hodně zajímavé a určitě to stojí za přečtení i samo o sobě – pro mě však bylo velkým plusem, že knihu napsal italský autor a máme tu tedy pohled právě z italské perspektivy. Srovnávání nacismu a fašismu, Hitlera a Mussoliniho, ale také jistý odstup k českým dějinám, což je někdy vážně fajn. Protože historie se nikdy nedotýká pouze jednoho národa, jednoho území a jednoho problému.

Zaujala vás některá z knih? Máte pro mě nějaké doporučení na dějepisné čtení, ať už na vážné, odlehčené nebo třeba jinak zajímavé téma?

4 komentáře: „Dějepisné čtení III.“

  1. Zhltala jsem celý článek s nadšením! Krásně zpracováno. Ze jmenovaných knih jsem znala jen Čapka. Občas také k podobné populárně-naučné literatuře sáhnu, i když dneska už výrazně méně než dříve (mám hodně sebevzdělávání v práci, tak doma preferuji pohodovější beletrii). Teď mám rozečtenou Berlínskou zeď od Fredericka Taylora, ale jsem zatím na začátku, tak ještě nemůžu soudit. Dříve jsem měla hodně ráda čtení o šlechtických rodech a životopisy milenek králů. 🙂

    To se mi líbí

  2. Tuším, že ještě nedávno jsem měla averzi k filmům i knihám podobného tématu, ne proto, že bych neuznávala válečné zločiny, ale proto, že jsem na to neměla žaludek. Je neskutečné, jak se můj pohled, ani jsem nepostřehla kdy, změnil, z ničeho nic, když mám volno, si pouštím válečné dokumenty a filmy. Zřejmě nastal ten správný čas.
    Díky ti za tipy, Vlasti :).

    To se mi líbí

  3. Upřímně mě nadchla Habsburská knížka – na tu se určitě hodlám podívat, protože to méně známe zákulisí je prostě moje. Takto nedávno jsem četla Lásky královské (knížku, co jsem náhodou objevila u nás doma v knihovně) a bylo to třech manžlekách českých králů. Trošku smyšlené, ale na druhou stranu velmi hezké vyprávění 😉
    A když jsem viděla toho Čapka, připomnělo mi to, že bych si konečně ráda přečetla ty povídky, co mi leží už pár měsíců na stole xDD

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s