Prvorepubliková poezie a já

Psát básničky jsem začala v jedenácti letech. Možná si někteří pamětníci vzpomenou na rubriku Veršovací kadibudka a na mé pravidelné příspěvky do Autorského klubu. S odstupem času považuji právě ony rané veršíky za to nejlepší, co jsem (úměrně svému věku) kdy napsala. I dnes mě čas od času chytne múza a vyjádřím některé své pocity ve verších, ale mám pocit, že výsledek postrádá lehkost a správnou formu. Inu, básník ze mě nikdy nebude, s tím jsem se smířila. A stejně jako mám radši svou dávnou tvorbu než tu současnou, stejně tak dávám přednost prvorepublikové poezii před tou současnou. O několika sbírkách bych vám dneska ráda napsala.

 

Tento článek nejspíš nepřinese žádné nové informace těm z vás, kteří jste ve škole dávali pozor. Ačkoliv vím o mnoha básnících a jejich sbírkách, zatím jsem jich četla jen několik -ty skutečně známé. Ale přestože jsou v učebnicích jména Wolker, Seifert, Biebl nebo Nezval už profláknutá, věřím, že třeba někoho k přečtení slavných veršů inspiruji.
Jiří Wolker 
Vždycky mi bylo líto, jak dějiny interpretují Wolkera. A když říkám dějiny, tak nějak narážím na stranické vyzdvihování a provolávání slávy prvnímu soudruhu mezi umělci. Protože takhle já Wolkera vnímat nechci. Wolker za svého krátkého života (zemřel ve čtyřiadvaceti letech) stihl napsat celou řadu básní. Vyšly dvě sbírky – Host do domu a Těžká hodina.

 

Bez konců širé moře je,
jde vlna za vlnou,
hrob jedné vlny druhé je
zelenou kolébkou.
Kdo první vlnu vytvořil,
ten stvořil také poslední.
Hlubinou srdce, vichře, zni!
Bůh zůstaň nade mnou!
začátek Balady o námořníku
 
Host do domu se dělí na tři oddíly, které svým způsobem spojují témata lásky, víry a útrap všednosti. Nejraději mám asi básně Zamilovaný, Dnešek a Pokora. Těžkou hodinu vnímám úplně jinak než Hosta do domu – už to není tak hravé a spíš než láska z básní vyzařuje bída. Aspoň mi to tak vždycky připadalo, když jsem četla jednu ze čtyř balad. Bývaly časy, kdy jsem Baladu o očích topičových uměla zpaměti. A ačkoliv jsem ji dnes trochu pozapomněla pod nánosem jiných záležitostí, stále vnímám její emoce a smutné poselství. A osud Antonína (který má mimochodem dnes svátek) se mi zjevuje dnes a denně, protože jsou lidé, kteří celý život, celé mládí, zdraví, optimismus věnují práci – protože jinak to ani nejde. 
 
Ale úplně nejradši mám od Wolkera to, co v předchozích sbírkách není. Když jsem si v knihovně půjčila soubor Básně Jiřího Wolkera, kromě dvou známých sbírek tu byly ještě samostatné básně a další tvorba. Za nejpozoruhodnější považuji Baladu o námořníku, která byla vydána až po autorově smrti.
Jaroslav Seifert 
Wolker se do dějin zapsal dvěma sbírkami, které za svůj krátký život stačil v duchu proletářské poezie vydat. Také Seifert, jediný český nositel Nobelovy ceny za literaturu, začínal s kritikou bídy a společnosti. Podobně jako Wolker byl členem Devětsilu a KSČ, odkud ho ale po změně vedení v roce 1929 vyloučili. Zatímco Wolker opustil Devětsil, když se změnil jeho kurs, Seifert tu zůstal a psal v duchu poetismu. 

Poetismus mě popravdě vždycky fascinoval. Je to ryze česká záležitost, spojená neodmyslitelně s první republikou a několika básníky a jinými umělci. Na rozdíl od pozdějšího surrealismu, který k nám zavítal ve třicátých letech, mi poetismus připadá takový něžný, srozumitelný a procítěný. Možná je na mě surrealismus už moc, inu – nadreálný. Poetismus opěvuje to, co je v životě hezké, hraje si s tvary slov i básní. Nezapomenutelná je Seifertova sbírka Na vlnách TSF s kaligrafickou úpravou Karla Teigeho.

Seifert těch poetistických sbírek napsal několik. Na vlnách TSF vyšlo později (bez kaligrafické úpravy) pod názvem Svatební cesta, odsud mě nejvíc oslovila asi báseň Básník a Býti rybářem. Jediné, co mi s příchodem poetismu a následně surrealismu trochu vadí, je absence interpunkce. Ano, chápu, proč básníci opustili čárky mezi větami, ale já si je tam sama podvědomě stejně doplňuji a občas mě to trochu ruší, když tam chybí.

Druhou poetistickou sbírkou je Slavík zpívá špatně. V pořadí čtvrtá autorova sbírka se nese v duchu doznívajícího poetismu, z veršů vyprchala hravost a veselí. Ne, že by se mi nějak zapsala do srdce, ale do paměti ano – totiž báseň Lenin. Obecně mi přijde zajímavé zjišťovat, jak Lenina vnímali umělci, když si o něm ještě svobodně mohli myslet, co chtěli. Myslím tím u nás, v Sovětském svazu už asi úplně ne.

Konstantin Biebl
Nejen lyrická tvorba, ale také životy prvorepublikových básníků mi připadají zajímavé. Ačkoliv se v jednom dějinném okamžiku tito velikáni sešli a zanechali po sobě nesmazatelné stopy, přesto měl každý z nich jiný osud. Wolker zemřel na tuberkulózu a svět se nikdy nedozví, jak by se bývala jeho osobnost a tvorba vyvíjely dál. Seifert prožil téměř celé dvacáté století – zažil obě války, nástup komunismu a Pražské jaro, byl oceňován i kritizován, básnil o světě i o nadčasových pocitech. Konstantin Biebl se přátelil jak s Wolkerem, tak se Seifertem. Rovněž byl členem KSČ, na rozdíl od Seiferta nebyl po pátém sjezdu strany vyhozen. Jeho jméno se objevilo na protestní listině proti Manifestu sedmi, ale prý bez jeho vědomí. V padesátých letech spáchal sebevraždu.

Bieblova poetistická sbírka S lodí jež dováží čaj a kávu je pozoruhodná svou nevšedností. Píše o své cestě na Jávu a Cejlon, o tamních lidech, o moři, o pocitech plných dálek, neznáma. Nikdy jsem z toho neměla pocit úplně optimistického čtení, spíš tak trochu melancholického, ale příjemného.

Vítězslav Nezval

Jak už jsem řekla, různé osudy mě svým způsobem fascinují. A aby mozaika byla úplná, nemohu zamlčet ani Nezvala. Skvělého básníka, propagátora surrealismu v Československu. A taky stalinistu každým coulem. Skoro mě mrazilo, když jsem se dozvídala, jak v padesátých letech udával jiné umělce (třeba souhlasil s popravou literárního kritika Záviše Kalandry) a když jsem četla některé z budovatelských básní.

Tady trochu odbočím od první republiky. Přiznám se, že jsem žádnou z Nezvalových surrealistických sbírek nečetla. Jedinou přečtenou sbírkou je Sbohem a šáteček z roku 1957. Je to pěkná sbírka, která už míjí nejhorší fázi budovatelského období. Ale bojím se, že je to také má lehká rozlučka s Nezvalem.

A jaké básníky bych ráda ještě objevila? Samozřejmě Františka Halase, Jaroslava Horu nebo Viléma Závadu. Také bych ráda přečetla více z díla Jaroslava Seiferta, z pozdější tvorby jsem četla pouze sbírky Maminka a Šel malíř chudě do světa.

Jak jste na tom s (prvorepublikovou) poezií vy? Máte raději rým a básně s interpunkcí, nebo se neradi svazujete? Četli jste některé ze sbírek, o nichž jsem psala, případně máte nějaké oblíbené básně? Co byste mi doporučili? (Třeba i současnou poezii.) 
 
 

15 komentářů: „Prvorepubliková poezie a já“

  1. Já osobně nevím, jestli poezii rozumím, ale jednou za čas si nějakou básnickou sbírku ráda přečtu. 🙂 Dávám přednost spíš klasické formě, kde jsou rýmy a interpunkce. Z toho co jsi vyjmenovala jsem četla soubor Básní Jiřího Wolkera a většina z nich se mi moc líbila. Souhlasím, že je škoda jak ho jako osobnost dnešní svět vnímá – zvlášť když to není tak úplně pravda.Doporočit bych mohla málo známou sbírku básní Verše až z vesmíru, kterou napsal plzeňský autor O. Tibitanzl. Podle mě je povedená a moc příjemně se čte. 🙂

    To se mi líbí

  2. Konečně mám čas vyjádřit se k tomuhle článku, který mi udělal radost, protože se týká jednoho z mých nejoblíbenějších témat. Většina lidí se pojmu prvorepubliková poezie trochu bojí, řekla bych, a vlastně se to dá chápat, protože tomuhle období hrozně ubližuje interpretace – s tím jsem se setkala kupodivu i u dávno dospělých lidí, kteří seděli v porotě SOČky a kterým se vůbec nelíbila moje práce, jejímž cílem bylo reinterpretovat Wolkera. (Mimochodem, moje oblíbená z jeho básní se jmenuje Sloky. Co se týče rozdílu mezi Hostem do domu a Těžkou hodinou, mohla bych o tom vyprávět dlouhé a těžké hodiny – někdy v období mezi těmito dvěma sbírkami Wolker vystoupil z katolické církve a vstoupil do KSČ, pokud se nepletu, a když se na to tak podíváš, dává to všechno smysl.)Poetismus mám taky ráda, ačkoliv dílo Konstantina Biebla nemám moc načtené. Seiferta už o něco víc, ale popravdě se v jeho rozsáhlém díle trochu ztrácím – moje oblíbená báseň od něho se ale jmenuje Měsíc nad plynárnou, je to opravdu krásný text. Na jazykových prostředcích básní z dvacátých let je něco, co nedovedu popsat, ale je to okouzlující – asi ta zdánlivá jednoduchost výrazů.Vedle prvorepublikové poezie mám moc ráda ještě období anarchistických buřičů, takže pokud ti mám něco doporučit, byly by to básně Františka Gellnera, Karla Tomana, Karla Hlaváčka (to je ale spíš takový český dekadent a symbolista), Fráni Šrámka. A z té současné určitě Krchovský. I když to na tebe bude možná až moc morbidní humor, ale zkusit to můžeš, rýmuje se to a hezky se čte.Jinak jsem vůči současné poezii trochu skeptická, hlavně co se týče volného verše, ale zároveň chápu, že doba jde dopředu a tak se snažím nenadávat na nic. 🙂 A až něco napíšeš, ráda si to přečtu. Tu kadibudku si pamatuju moc dobře.

    To se mi líbí

  3. Moc děkuji za komentář! 🙂 O Wolkerovi mám jen asi dost povrchní znalosti, ale jo, dávalo by to smysl, že tyhle změny v jeho životě se odrazily i v jeho tvorbě. Buřiče mám taky ráda, Karel Toman je takový regionální básník, takže jsme ho ve škole hodně četli. Pak mám ještě ráda (z toho symbolismu) Antonína Sovu. 🙂

    To se mi líbí

  4. Ach, jako bych se ocitla zpět ve školní lavici :DHrozně jsem trpěla, když jsem se musela všechny tyto básníky a jejich díla naučit nazpaměť na test. Ale poezie samotná se mi moc líbila 🙂 Skoro bych řekla, že více než dnešní

    To se mi líbí

  5. Přesně, taky se mi nelíbí, jak Wolkera pořád berou jako „soudruha\“. Upřímně, když vzniklo KSČ a dalo lidem po válce vidinu skvělé budoucnosti, straníci byli de facto všichni. A sama si myslím, že kdyby Wolker žil déle, taky by změnil názor, jak to ostatně bylo u spousty proletářských spisovatelů později. A jinak co se ho týče, nejradši mám Těžkou hodinu. ♥ Chudáka Antonína jsem rozebírala na potítku, no :DSeifert je úžasný. Já moc neholduju té moderní poezii, jak je teď všude, napíšeš prostě myšlenku a tu odenteruješ, k čemuž se Seifert tehdy taky docela blížil, ale u něj se mi to hodně líbilo. Mělo to dobrou myšlenku. A nejradši mám Básníka, nebo jak se to jmenuje. Zpíval a zpíval o smutné náladě, o mládí, které je mrtvo… ♥ Od Biebla jsem ještě nic nečetla, no a Nezval je láska.Jinak jsem strašnej puntičkář, co se pravopisu a gramatiky týče, takže tu volnost čárek nějak neuznávám ani v poezii 😀

    To se mi líbí

  6. První republika … je pro mě skoro poslední období, kdy lidi ještě uměli psát. 😀 Poezii čtu ale dost namátkově, mám ráda třeba básně od Březiny, Reyneka, Zahradníčka, ale že bych k tomu sedla a louskala to, to moc nedělám. Ještě bych měla nakonec tendeci psát si křížky jako na bohemistice a luštit metrum. 😀

    To se mi líbí

  7. O Reynkovi jsem se poprvé dozvěděla teprve loni na olympiádě z českého jazyka a je škoda, že se o něm ve škole nikdo nezmiňuje. A třeba jméno Zahradníček vůbec neznám, ostuda. Ale souhlasím, prvorepubliková literatura vůbec je skvělá. 🙂

    To se mi líbí

  8. Vážně jste se o tom neučili? To je fakt škoda! Možná jste se zaměřili víc na tvorbu několika jednotlivců než na výčet jmen, a to je taky dobře. My moc detailně neprobírali jednotlivé básníky, ale jména jsme se učili. I když právě u Zahradníčka jsme zastavili a četli i něco z jeho poezie. Kdybys potřebovala někdy si někdy něco pustit do uší tak o těhle básnících je úžasný cyklus na českém rozhlase https://www.rozhlas.cz/cro6/porady/_porad/1369?fbclid=IwAR2B6ftBVartBviJ4nM1O7F3IJiA4871t31JxmvfPtEyDGF_gDSb3kHf_h4 O Zahradníčkovi má snad 6 dílů… A už jdu na tvůj článek o stěhování!

    To se mi líbí

  9. Jo, spíš jsme dělali právě Wolkera, Seiferta, Biebla a Nezvala. Ale samozřejmě nás náš učitel neomezoval, naopak podporoval k četbě čehokoliv. A já jsem se pak k maturitě učila i ten výčet jmen, ale nebylo to ono. Poezie se musí cítit, žádný telefonní seznam. :)Děkuji za doporučení!

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s